Virtuální kancelář nebo také virtuální sídlo je služba, která je poskytována podnikatelům. Základní princip spočívá v tom, že majitel virtuální kanceláře pronajme podnikateli adresu, která je zapsána do obchodního rejstříku. Tato adresa je společná pro více nájemců (společností, živnostníků).
Jak to všechno začalo?
První takové sídlo bylo založeno v roce 1995 v americkém Coloradu. Do české republiky dorazila tato služba o něco později. V podstatě do roku 2009 nebylo možné na základě občanského zákoníku virtuální kancelář využít. Podle něj totiž musely všechny právnické osoby určit jako sídlo firmy adresu, kde skutečně sídlí, a kde se může veřejnost s právnickou osobou scházet. Právě během roku 2009 byl tento zákon novelizován. Tím se stala virtuální sídla legálními i u nás.
Virtuální kancelář na dobré adrese = otázka prestiže
Je to především otázka prestiže. Když zakládáte novou firmu můžete adresou třeba v centru Prahy udělat velmi dobrý první dojem. Pokud už Vaše firma existuje delší dobu, může být přesun na exkluzivní místo dobrým způsobem, jak se připomenout starým zákazníkům či klientům nebo jak na sebe upozornit ty budoucí.
Budou Vám poskytnuty profesionální služby
Virtuální kanceláře se stávají stále populárnějšími i kvůli poskytování dalších služeb. Většinou se jedná o administrativní služby, ekonomické a daňové poradenství, zastupování před veřejností a úřady státní správy, přeposílání pošty a informování o zásilkách, vyřizování vzkazů a hovorů, k dispozici jsou nabídnuty prostory pro jednání či schůzku s obchodním partnerem, také je možné využít moderních technologii (počítač, tiskárna, scanner, projektor…).
Jaké jsou další výhody?
Jedním z důvodů můžou být i úspory. To platí pro profese, kde je vlastnictví kanceláře víceméně zbytečné. Proč tedy platit každý měsíc za nájem, energie, vodu, asistentku…? Posuďte sami. Za měsíc zaplatíte za sídlo v Praze několik stokorun.
Dalšími popudy pro zřízení virtuálního sídla je například i to, že lidé nechtějí mít sídlo firmy na stejné adrese jako své bydliště nebo se snaží snížit pravděpodobnost namátkové kontroly finančního úřadu.
